Literatura, interpretace a mýty

Doporučená literatura k čarodějnickým procesům, interpretace a tradované mýty

Téma čarodějnických procesů v raném novověku je často medializováno nevhodným a zavádějícím způsobem. Někdy se jedná o nepřijatelná zjednodušení a popularizační zkratky, jindy o vulgarizaci či brutalizaci tématu a výjimkou nejsou ani studie zpracovávající sice robustní pramennou základnu, ale v rámci její interpretace dospívající k zavádějícím, mylným a někdy i zcela iracionálním závěrům. Pokud máte skutečný zájem seznámit se s tématem, doporučujeme vám za Vlastivědné muzeum Jesenicka po konzultacích s experty především následující publikace v českém jazyce.

Regionální dějiny, čarodějnické procesy na Jesenicku v 17. století, např.
– POLÁCH, Drahomír – NEUBAUEROVÁ, Michaela: Zpráva o nevíře – Raport o niewierze – Die Nachricht vom Unglaube. Jeseník 2010.
– NEUBAUEROVÁ, Michaela: Čarodějnické procesy na Jesenicku. Vimperk 2020.
– NEUBAUEROVÁ, Michaela: Čarodějnický proces s pastýřovou ženou Barborou Schmiedovou v Jeseníku a Nise roku 1622. Jeseník 2022.
– NEUBAUEROVÁ, Michaela: Královna čarodějnic ze Zlatých Hor 1651–1652. Jeseník 2025.

Obecné dějiny, o čarodějnických procesech v různých kontextech, např.
– BEHRINGER, Wolfgang: Čarodějnictví. Globální historie. Praha 2016.
– KOBRLOVÁ, Zuzana: „To beru na svou duši“. Kouzelnické a čarodějnické procesy v českých zemích se zvláštním zřetelem k procesům moravským. Hradec Králové 2019, disertační práce.
– KREUZ, Petr: Kouzelnické a čarodějnické procesy v českých zemích a ve střední Evropě. Praha 2022.

Inspirace pro tvorbu čarodějné masti
– NEUBAUEROVÁ, Michaela: Byliny v lidovém léčitelství a rostlinná magie v soudním protokolu případu Barbary Schmiedin vyšetřované v roce 1622 pro čarodějnictví, In. XXII. svatováclavské setkání v Jeseníku, sborník referátu, s. 9–20.

* * *

V souvislosti se zájmem laické veřejnosti a médií o téma čarodějnických procesů se často vyskytují mýty a omyly, které se muzeím, archivům i některým univerzitním pracovištím daří jen pomalu a s obtížemi uvádět na pravou míru. Bez seznámení se s kvalitní odbornou literaturou či obsahem muzejních expozic ze strany zájemců je to často komplikovaný úkol. Některé z nejznámějších omylů komentujeme níže.

1. Čarodějnické procesy na Jesenicku i v přilehlém okolí iniciovala církev a hlavní úlohu v ní hráli lokální kněží.

Nikoliv, inkviziční procesy a potírání domnělého čarodějnictví bylo v režii světské správy, vrchnosti a jejich povětšinou městských soudů či inkvizičních tribunálů. V nich zasedali nejrůznější osoby, např. šlechtici, různí úředníci, ale i řemeslníci, obchodníci ad. Jejich odvolací instancí byl Apelační soud v Praze či habsburský císař. Církev stála mimo tento proces a pokud se používá ve spojitosti s procesy či soudem adjektivum „inkviziční“, nejde o církevní inkvizici v pravém smyslu, ale o přenesený význam.

2. Na Jesenicku, Losinsku a v přilehlých oblastech existovala v 17. století organizovaná satanistická sekta. Záměrem jejích členů a členek bylo škodit lidem, dobytku a úrodě.

Nikoliv. Tento náhled lze získat pouze při velmi nekritickém čtení inkvizičních protokolů o výpovědích obžalovaných. Ze zřejmých důvodů (věznění a často mučení obžalovaných) lze protokoly považovat za nedůvěryhodné a výpovědi za vynucené. Záměr různých osob či i skupin ubližovat jiným, krást či škodit pochopitelně ale existoval tehdy stejně jako dnes.

3. Sabaty či obdobná setkávání čarodějníků a čarodějnic se konaly na Petrových kamenech, a to po celý rok, mnohokrát i zimních měsících.

Zatímco nelze vyloučit, že se určitá izolovaná skupina osob věnovala černé magii a nelze vyloučit ani výlety k Petrovým kamenům u Pradědu, nemůže být o konání velkých sabatů na tomto místě řeč, tím spíše ne v zimním období a v nočních hodinách. Takové události dokládají pouze nedůvěryhodné inkviziční protokoly a jejich zavádějící interpretace (viz výše) a odporují historickým (absence jakýchkoliv jiných pramenů, chybějící hospodářské účty – kdo to všechno zaplatil?) i geografickým (silně zasněžená krajina, chybějící budovy, mrazy) poznatkům a předpokladům.

4. Vrchnost či členové soudních tribunálů vedli procesy ze zištných důvodů za účelem obohacení.

Ačkoliv nelze doložit pohnutky jednotlivých osob ve všech konkrétních případech a ani potenciální finanční transakce v pozadí problematiky, z historických pramenů jednoznačně nevyplývá snaha členů tribunálu či vrchnosti k obohacení se. Toto tvrzení však nemusí platit pro všechny takové tribunály v každém období procesů.

5. Z čarodějnictví byly obviňovány především ženy z okraje společnosti, kořenářky a lidé, kteří se zabývali léčením.

Také, nicméně obviňováni byli ženy i muži ze všech společenských tříd. Nezáleželo na činnosti člověka, ale zpravidla na tom, zdali byl udán při výsleších jinou osobou. Svou roli mohly sehrát i osobní spory a další prvky mezilidské interakce.

6. Pokud obžalovaný osoba přestála mučení, bylo to bráno jako důkaz o její nevině.

V takovém případě byla osoba nejčastěji označena za obzvláště nebezpečnou a rovněž popravena. U některých procesů (zejména v posledních fázích) byly však obžalované osoby opravdu i propouštěny.